Nenávist v práci

Vzpomínám si, když jsem po střední škole hledala nějakou brigádu. A opravdu dlouho jsem nemohla sehnat žádnou práci, ale chtěla jsem se ještě do toho učit. Takže jsem si řekla, že budu studovat a do toho mít nějakou brigádu, abych si vydělala také nějaké peníze, protože všichni víme, že v dnešní době být bez peněz to opravdu nejde. Navíc jsem také stále nechtěla ždímat své rodiče z peněz, takže jsem si řekla, že bude nejlepší, když si při studiu ještě najdu nějakou brigádu. Sice jsem už měla maturitu, ale já jsem si chtěla udělat ještě nástavbu, abych měla dvě maturity.

Naštěstí se mi to podařilo, takže se mi splnil tak trochu můj dětský sen. Mám sice by maturity, ale nemám práci, takže jsem také chtěla mít nějakou práci, která mě bude bavit a do které se budu opravdu každý den těšit. Chtěla bych tam taky mít takové kolegy a takovou společnost lidí, která mi bude příjemná, protože si vzpomínám, jak mi jednou můj dědeček říkal, že je opravdu nejlepší, když máte dobrou práci, do které se těšíte a kde jsou samí skvělí kolegové. A tam, kde vás budou mít rády. Protože opravdu je velice složité, když pracujete ve společnosti anebo tam, kde vás vlastně kdo nechce.

Potom je to opravdu takové trapné. A mně osobně by to opravdu hodně vadilo a ubližovali by mi to. Jednou jsem to totiž zažila a musím uznat, že jsem z toho byla opravdu hodně dlouho špatná a nechtěla jsem už vůbec věřit lidem. byla jsme smutná z toho, jak mě dvě kolegyně stále jenom ponižovaly, a to z toho důvodu, že šéf mě povýšil. Měla být povýšený jiné kolegyně, ale šéf se nakonec rozhodl pro mě. Byla jsem ráda a těšilo mě to, ale zase mě mrzelo to, že kolegyním to vadilo a jenom mi záviděly, takže mě jenom ponižovaly a nadávaly mi a dávaly mi všechno za vinu. Bohužel jsem za dva měsíce z práce odešla. Taková společnost lidí mi za to nestojí.