Základní gravitační zákon nám říká, že všechny věci jsou přitahovány ke gravitačnímu centru. To je ostatně také důvod, proč se nevznášíme ve vzduchu. Abychom gravitaci překonali, musíme vynaložit určitou energii, vytvořit sílu, která ji vyruší. U živočichů se jedná v krátkodobém případě o skok, v dlouhodobém o let. To vše lze snadno pochopit. Často se ovšem zapomíná, že proti gravitaci bojují i rostliny, které ke svému životu potřebují dostat mízu do všech svých částí. Zajímavé je to například u stromů, které jsou vysoké i desítky metrů. Lze si tedy představit, co je potřeba k tomu, aby se míza dokázala dostat až nahoru do koruny. Je však pravdou, že systém, který to umožňuje, zde rozhodně je. V první řadě si musíme uvědomit, že gravitační síla není nijak velká. Práce, kterou k jejímu překonání musíme vykonat, tedy také není největší. Proto dostat mízu až do nejvyšších větví vyžaduje méně energie, než by se na první pohled zdálo. Přesto nějakou vyžaduje. Kde je tedy vezmeme? Odpovědí je vztlaková síla. V mízních kanálcích je určitý podtlak, díky kterému je tato tekutina v podstatě neustále nasávána. Tak se poměrně snadno dostane všude, kde je potřeba. Při cestě zpět pak není využívání speciálních technik nutné. Zde se můžeme plně spolehnout na starou dobrou gravitaci. Ačkoliv by se to nemuselo zdát, ukázalo se, že tento systém je mimořádně efektivní. Nejsou nutné žádné doplňkové mechanismy, které by mízu posouvaly nahoru. Přesto se bez problému dostane naprosto všude, i to těch nejmenších větviček. Tímto způsobem pak získávají stromy živiny, neboť poté, co obrána o živiny steče opět dolů, si v kořenech nabere další várku. Její kvalita samozřejmě závisí nejen na druhu oné rostliny, ať už jde o strom nebo nikoliv, a také na typu a zásobení půdy. I proto mohou určité druhy růst pouze v daném půdním prostředí. Je tedy potřeba vždy najít to, které jim bude vyhovovat.