Představte si, že bychom my lidé žili dodnes čistě v souladu s přírodou. Jistě, asi by to více lahodilo našemu oku, protože pohled na přírodu je jistě krásnější než na paneláková sídliště, jistě by se nám mnohde i lépe dýchalo a třeba bychom i v jiných ohledech žili zdravěji, jenže přece jenom by to nebylo ideální. Hodně by nám toho chybělo. Zkuste si jenom představit realitu posledních dní. Kde bychom byli, kdyby nebylo budov, ve kterých se my lidé můžeme podle potřeby zdržovat? Nejprve bychom byli v těch vedrech totálně zničení, protože ani ve stínu už nebylo přes den příjemně, a teď bychom se zase v nepříjemných přívalových deštích choulili promoklí někde pod stromy nebo v nejlepším případě někde v jeskyni. Neměli bychom ani bazény, kde by se dalo zchladit, ani klimatizaci, ani banální deštníky. A to už ani nemluvím o tom, že tu nejpozději za pár měsíců začne mrznout a napadne sníh. Problémem by pak mohlo být i to, že bychom neměli moc co jíst, protože bychom byli odkázaní na to, co zrovna dozrálo, na to, co bychom si (bez dokonalých zbraní) ulovili nebo někde našli. A zásoby, jakkoliv důležité, by se vesměs nevyplácelo shromažďovat, protože by se nám zkazily. Jen těžko bychom se zahalovali do kůží zvířat místo oblečení, těžko bychom se dostávali z místa na místo, neměli bychom se čím léčit a ošetřovat. Neměli bychom prostě nic. A za to, že si žijeme v mnoha ohledech lépe, než bylo (i nebylo) zmíněno, vděčíme do značné míry vědě. Která se snaží zdokonalovat naše životy v mnoha různých ohledech. A často se jí to podařilo. A jaký stojí před vědou největší úkol do budoucna? Přece odstranit negativní důsledky dosavadní vědy. Která nám určitě nepřinesla jenom dobro. Jak všichni dobře víme, měla i tato nejednou svoji třeba i hodně nepříjemnou odvrácenou tvář. A mohla by nás svým vlivem někdy všechny přivést do hrobu.