U tekutin můžeme měřit mnoho vlastností, například barvu, viskozitu, ale i jiné. A jednou z nich je i hodnota pH. O té slyšel snad každý z nás, a pro mnohé je důležitým ukazatelem například kvality bazénové vody. Jen málokdo však přesně ví, o co se jedná a jak je vlastně počítána. Máme sice vágní tušení, že to má co dělat s kyselostí, avšak podrobnosti v podstatě neznáme. Přitom odpověď není až tak náročná. Všichni víme již ze základní školy, že molekula vody se skládá z dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Odtud také pochází její známá chemická značka. Co však již ví jen málokdo je fakt, že tato vazba není nijak silná. Naopak, dá se velmi snadno rozrušit, kdy se na atom vodíku či kyslíku naváže jiný prvek. To je ostatně i způsob, jakým se ve vodě mnohé látky rozpouští. Vezměme si případ, kdy se molekula vody takovýmto způsobem rozdělí, a na atom kyslíku se naváže jiný prvek, dejme tomu vápník. Takto ostatně vznikají takzvané vápenité vody. Co ale onen vodík? Ten zůstane sám a nemá, na co by se navázal. A právě toto měří pH. Jednoduše řečeno, jde o podíl volných vodíkových iontů v tekutině. Pokud je jejich počet kladný, pH je vyšší a dostaneme kyselinu. Ovšem v případě, že se ony cizí prvky navážou místo kyslíku právě na vodík, a je to kyslík, který zůstane osamocen, dostaneme naopak zásadu. Samozřejmě, pokud jsou oba prvky v rovnováze, získáme neutrální hodnotu. Ta nemusí znamenat jen to, že se jedná o čistou vodu, nýbrž jen a pouze fakt, že zde nejsou žádné volné ionty vodíku a kyslíku, tedy ony další prvky se na vodík a kyslík navázaly ve stejném poměru. To je však velmi vzácný jen, a také důvod, proč naprosto neutrální látky v přírodě zkrátka nenajdeme. A je to také důvod, proč se například pH vody v bazénu v průběhu času mění. Neustále se v něm totiž objevují nové látky, které tam například navane vítr, a to se musí nějakým způsobem projevit.